Chybová zpráva

Deprecated function: The each() function is deprecated. This message will be suppressed on further calls ve funkci menu_set_active_trail() (řádek: 2405 v souboru /home/workplace/ksgrrsek/public_html/geomigrace/includes/menu.inc).

Nová výzkumná zpráva autorek Kušniráková, Plačková a Tran Vu "Vnitřní diferenciace Vietnamců"

25. únor 2013 - Nová výzkumná zpráva autorek Terezy Kušnirákové, Andrey Plačkové a Tran Vu Van Anh "Vnitřní diferenciace Vietnamců - pro potřeby analýzy segregace cizinců z třetích zemí" přináší pohled na složení dnešní vietnamské komunity v Česku, ale především se zaměřuje na situaci ve vietnamské komunitě v MČ Praha-Libuš. Součástí studie jsou i konkrétní doporučení podporující úspěšnou integraci českých a vietnamských Libušanů v této městské části. Výzkumná zpráva byla vypracovaná pro Ministerstvo pro místní rozvoj.

 

full text ke stažení v pdf zde

 

 

 

Shrnutí

 

První Vietnamci přicházeli do MČ Praha-Libuš už v 90. letech 20. století, kdy využívali prázdné prostory písnického masokombinátu jako sklady zboží. Atraktivita MČ Praha-Libuš jako místa pro bydlení však začala stoupat především až po otevření areálu Sapy v roce 1999. Za uplynulých dvacet let přítomnosti vietnamské komunity na Libuši se Vietnamci stali nedílnou součástí této městské čtvrti a svými aktivitami se podílí na utváření její nové tváře, která je v českém prostředí velmi unikátní. Nicméně přítomnost Vietnamců přináší i řadu úskalí, která z kontaktu různorodých kultur, mentalit a způsobů chování plynou. Cílem této studie proto je jednak přiblížit Vietnamce, kteří žijí v MČ Praha-Libuš, kdo jsou, jaké jsou jejich vzájemné vazby a kontakty s Čechy, ale také identifikovat rizikové chování a skupiny Libušanů, které by mohly být ohroženy prostorovou segregací a sociální marginalizací. Proto součástí této studie jsou i dílčí doporučení, jak aplikovat pro-integrační opatření a naopak předcházet prostorové segregaci plynoucí z etnické a kulturní příslušnosti.



Podle podílu imigrantů vietnamského původu na populaci země se Česko s 0,61 % řadí na třetí místo na světě.  Od roku 1993 stoupl počet registrovaných cizinců Vietnamců v Česku z 9 tisíc na současných 60 tisíc, a to jednak imigrací, ale také přirozeným přírůstkem. Mezi lety 1995 a 2011 se v Česku narodilo 8 028 dětí občanů Vietnamské socialistické republiky. Míra porodnosti ve vietnamské komunitě je ovlivňována jednak počtem potenciálních rodiček, který s postupnou imigrací, ale i dospíváním jedenapůlté a druhé migrační generace každý rok stoupá, ale také vírou ve více a méně šťastné roky. V letech, které jsou vnímané jako velmi šťastné, výrazně narůstá počet svateb i porodů.  Například rok draka (naposledy rok 2012) je vnímán jako nejšťastnější rok lunárního kalendáře, ve kterém mnoho párů usiluje o potomka.


Na základě dostupných statistik lze předpokládat, že 12-14 % členů vietnamské komunity žijících v Česku nejsou imigranti, ale děti imigrantů se statusem cizince. To znamená, že dětí, které nejsou imigranty, může být ve věkové kategorii do pěti let věku až 75 % a ve věkové kategorii 0-24 okolo 25 %. Navíc lze konstatovat, že podíl dětí a mládeže ve věku do 24 let se ve vietnamské komunitě dlouhodobě pohybuje okolo hodnoty 40 %, což napovídá o rodinné povaze života Vietnamců v Česku. Nicméně i přestože podíl mladých stoupá, odhadem pouze 5-8 % Vietnamců ve věku 18-26 let studuje vysokou školu. Z toho vyplývá, že s největší pravděpodobností většina (cca 90 %) mladých v  kategorii 18-26 let jsou výlučně ekonomicky aktivní, a to především v oblasti maloobchodu, pohostinství a v kosmetických službách. Důsledkem je, že mladí nově příchozí Vietnamci mají pouze minimální mimoprofesní kontakt s českou mentalitou, kulturou, jazykem a samozřejmě i populací.


Rodinný život, průměrná délka pobytu v Česku a podíl lidí s povolením k trvalému pobytu (osciluje okolo dvou třetin) nasvědčují, že většina Vietnamců si zvolila Česko za svůj domov. Nicméně o české státní občanství prozatím není ve vietnamské komunitě příliš veliký zájem – od roku 1993 do roku 2011 české občanství získalo pouze 979 původně občanů Vietnamské socialistické republiky. Na druhou stranu lze předpokládat, že s postupem času, kdy budou Vietnamci především druhé generace (tzn. ti, kteří se v Česku narodili nebo přišli do pěti let věku) dosahovat dospělosti, zájem o českou státní příslušnost nejspíš stoupne.


Během více jak půl století trvající imigrace Vietnamců do českých zemí se komunita vnitřně diferencovala a neustále dále vyvíjí. Hlavními mechanismy této diferenciace jsou především rodina a rodinné vztahy, celkový historicko-politicko-ekonomický kontext období příchodu, přináležení k migrační kohortě a k migrační generaci, socioekonomický status a vzdělání a také provincie původu, popř. místo současného pobytu v Česku.  Orientačně lze v komunitě identifikovat skupinu starousedlíků, kteří přišli v dospělosti již v době socialismu či během 90. let, kteří jsou více méně plně začleněni do zdejších struktur, jsou usazení a mají zde rodiny a znají dobře místní prostředí a zpravidla i jazyk. Dále skupinu potomků vietnamských imigrantů, kterou je možné dělit na spíše vietnamské Čechy (zpravidla zástupci druhé migrační generace) a spíše české Vietnamce (zpravidla zástupci jedenapůlté migrační generace). Ti na rozdíl od svých rodičů obvykle mluví plynule česky, jsou integrovaní do českého kulturního prostředí a přebírají české návyky a chování. Na druhou stranu především ti z druhé generace mají problémy s vietnamštinou a odcizují se vietnamské tradici. Poslední širší skupinou jsou nově příchozí dospělí (ekonomičtí) migranti s podskupinami dospělí rodinní příbuzní starousedlíků a noví pracovní migranti. Tito migranti přichází v dospělosti od roku 2000. Trvá jim mnohem déle než starousedlíkům konsolidovat svou ekonomickou situaci v Česku a vzhledem k existenci již etablované a plně funkční komunity nejsou okolnostmi nuceni se učit jazyku a místním zvykům. Orientují se výhradně na výdělečnou činnost a s ohledem na víru v návrat vnímají integraci jako aktivitu s minimální návratností. V důsledku toho jsou nejvíce ze všech závislí na službách zprostředkovatelů.


Jak je patrné, Vietnamci v Česku netvoří homogenní komunitu, nicméně jednotlivé skupiny Vietnamců jsou na sobě do určité míry funkčně závislé. Tato závislost je hmatatelná především v prostoru Sapy, kde vznikají čistě funkční obchodní vztahy mezi majiteli ochodů, provozovateli, pronajímateli prostorů, zaměstnanci, poskytovateli služeb atd. Vnitřní provázanost a závislost na roli druhého je v podstatě jediným, ale o to pevnějším pojítkem, který dodává užití označení vietnamská „komunita“ na relevanci. Nicméně jedná se o vztahy obchodní a čistě funkční a v soukromém životě je vietnamská komunita značně atomizovaná především na jednotlivé rodiny.


Totéž platí i o Vietnamcích, kteří žijí v MČ Praha-Libuš. Dokonce ani oni sami se nevnímají jako komunita, a dokonce přiznávají, že své vietnamské sousedy znají hlavně ze Sapy nežli z domu, ve kterém spolu žijí. Propojení Vietnamců na Libuši je především pouze na základě rodinné příslušnosti, nikoliv přátelství nebo etnického přináležení. Dá se říci, že Vietnamci v MČ Praha-Libuš nežijí spolu, ale spíše vedle sebe. Co je však spojuje – všichni mají vazbu na Sapu, kam chodí do zaměstnání nebo zde podnikají.


Také na Libuši je možné identifikovat několik skupin Vietnamců, kteří zde žijí. Jsou jimi zástupci elity, tzn. ti, kteří na Sapě vlastní velkosklady, restaurace nebo veliké prosperující firmy. Tito lidé na Libuši zpravidla vlastní dům, kde žijí se svou rodinou. Jedná se především o Vietnamce z řad starousedlíků, kteří jsou v Česku už mnoho let. Druhou skupinou jsou zástupci střední třídy. Ti většinou na Sapě provozují bistro nebo mají vlastní stánek. Zpravidla jsou družstevníky nebo mají byt v osobním vlastnictví přímo v MČ Praha-Libuš. Poslední skupinou jsou lidé s nižšími příjmy. Jedná se především o mladé Vietnamce, kteří přišli v době ekonomického růstu a po nástupu krize si zde našli pracovní uplatnění. Tito lidé zpravidla žijí ve skupinkách v pronajatých bytech (jedním z členů skupiny nebo zaměstnavatelem). Řada z nich nemá v Česku příbuzné a většina z nich neumí česky a ani nemá prostor ani peníze se jazyku věnovat. Veškerý svůj čas věnují pouze výdělečné činnosti, aby mohli plnit závazky, které mají vůči své rodině zpět ve Vietnamu. V důsledku krize se navíc ukázal nový fenomén – bezdomovectví. V MČ Praha-Libuš samotné žije i několik Vietnamců bez přístřeší, kteří se živí obdobnými aktivitami jako čeští bezdomovci. Na druhou stranu MČ Praha-Libuš není vůbec atraktivní pro studenty, a proto na Libuši nenajdeme žádný studentský byt.


Vietnamci v MČ Praha-Libuš netvoří kompaktní, vnitřně provázanou komunitu. Naopak pokud je to jenom možné, Vietnamci se snaží nebydlet v blízkosti dalších Vietnamců. Přestože se neprojevily žádné známky prostorové segregace na základě etnické příslušnosti, bylo definováno několik skupin, které zasluhují intenzivnější podporu. Jsou jimi vietnamští dělníci a dělnice, kteří pracují na Sapě na pozicích, kde nepřichází do kontaktu s českým kulturním prostředím, vietnamské ženy, které přišly v dospělosti (ekonomické migranty i manželky starousedlíků), a čeští obyvatelé Libuše – starousedlíci, především senioři.